Je to víc než rok, co začala izraelská válka proti Gaze. Masakry Palestinců a Palestinek neberou konce, naopak se stupňují. Izrael zintenzivňuje bombardování a pozemní invazi do Libanonu. Ve vzduchu visí hrozba intenzivního konfliktu v celém regionu. Těmto temným vyhlídkám se sborník Na této zemi je pro co žít pokouší vzdorovat. Přináší podněty k osvobození Palestiny a inspiraci k aktivitě čtenářů a čtenářek. „Nehledejte naději v mých slovech, dejte mi naději svými činy,“ řekl nedávno palestinský básník Jahja Ášůr. Tento sborník doplňuje slepé skvrny českého mediálního narativu v podobě ignorovaného kontextu a příběhů z Palestiny, Izraele i Čech. Současně ukazuje paletu možností, kam směřovat činy, které přinesou naději.

Ukrajinský novinář Maksym Eristavi již řadu let usiluje o to, aby se obecné povědomí o historii ruského kolonialismu dostalo do mainstreamu. Jen několik dnů předtím, než Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, začal na Twitteru zveřejňovat obsáhlé vlákno s přehledem všech ruských koloniálních invazí, k nimž došlo během posledního století, přičemž poukazoval na základní a všem společný vzorec. Brzy poté se toto twitterové vlákno začalo virálně šířit po sociálních sítích a získalo označení „tweet všech tweetů o ruském kolonialismu“.

Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie. Tento sborník nepřináší ucelený obraz dějin. Vznikl jako reakce na v Česku neviditelné utrpení Palestinců, jako součást kulturní intifády proti snaze vymazat palestinský příběh. Prostřednictvím rodinných příběhů několika Palestinek žijících v Česku nebo Čechů s kořeny v Palestině přinášíme palestinský pohled, který je v českém veřejném povědomí zoufale málo zastoupen. Několik dalších autorů a autorek potom v knize zprostředkovává další kontext povahy okupace, židovské zkušenosti ve vztahu k Izraeli nebo střetu dvou historických pamětí – kolonialismu a holocaustu.

Odkud se ve střední Evropě bere iliberalismus, výrazný rasismus a islamofobie, homofobie a zatvrzelé nepochopení dopadů kolonialismu? A naopak, jak se rozvíjely na Západě diskriminační a rasistické postoje vůči lidem ze střední a východní Evropy? Jak tyto otázky spolu souvisejí? Na cestě po stopách středoevropského iliberalismu potkáme nejen Viktora Orbána, Václava Klause, Miloše Zemana a polský PiS, ale i Draculu, Jamese Bonda, Mozarta, filmový horror Slunovrat nebo skandály českého fotbalu.

Znáte vibrační poezii pavouků, sakrální architekturu vombatů nebo pomíjivé aforismy chobotnic? Vítejte v oboru „terolingvistika“, v zásadní vědecké disciplíně třetího tisíciletí, která zkoumá příběhy psané a vyprávěné zvířaty. Vinciane Despret zde stírá hranice mezi vědou a fikcí, čímž vytváří zneklidňující rozruch: co když nás pavouci skutečně prosí, abychom zastavili rachot našich strojů? Co když stavby vombatů vypovídají o přívětivé kosmologii a jejich citu pro společné soužití?

Společnost spektáklu (1967) je nejzávažnější teoretickou prací francouzského situacionisty Guye Deborda (1931–1994). Tvořivě v ní navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse, aby postihl strukturu, fungování a rozpory soudobé kapitalistické společnosti, a to zejména její západní formy. Kniha silně ovlivnila nejen společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí, ale i praktickou podobu protestů, které se snažily a snaží „uškodit spektakulární společnosti“. Její myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícím francouzským studentstvem. 

Kapitalistický systém se podle sociologa Immanuela Wallersteina dostává v celosvětovém měřítku do strukturální krize, jejímž výsledkem může, avšak nemusí být spravedlivější a demokratičtější uspořádání společnosti. Wallersteinova Utopistika nabízí realistickou analýzu současné situace a perspektiv pro takovou společenskou změnu, jež bude zároveň žádoucí i možná. Nesnaží se tedy navazovat na tradice utopického myšlení a konstruovat ideální, avšak sotva uskutečnitelnou budoucnost.

Naprostá většina klimatologických výzkumů už dlouho ukazuje, že dochází ke klimatickým změnám vedoucím k rostoucímu oteplování, které může mít katastrofické následky. Tyto změny podle nich způsobuje lidská aktivita, především spalování fosilních paliv. V těchto otázkách existuje dlouhodobá odborná shoda. Přesto se veřejným prostorem také šíří informace, které hledají příčiny klimatických změn jinde. Tvrdí, že je způsobuje Slunce nebo vesmírné záření, zpochybňují výsledky klimatologie a obviňují vědu z přehánění nebo dokonce z falšování dat.

glitch: hovor. nepředvídatelná chyba, zásek, zádrhel, problém, závada, která překáží hladkému chodu (…) sociálního stroje, narušuje hranici mezi životem, uměním a aktivismem online a AFK, zkoumá tvůrčí potenciál radikálního odmítnutí, který se odráží v tvorbě celé řady současných PoC, queer a trans uměleckyň.

V říjnu 2022 jsme vydaliy španělský překlad titulu Introduction to Comparative Planetology, jehož autorem je Lukáš Likavčan. Jedná se o provázanou analýzu vizuální kultury zobrazování Země z pohledu geopolitiky klimatické krize. Porovnává různé „figury“ planety – Planetární, Globální, Pozemské, Země-bez-nás a Přízračná Země – a hodnotí jejich geopolitické důsledky.

Miroslav Farkas byl spolu s Markétou Všelichovou v roce 2016 uvězněn v Turecku. Ve válce v Sýrii se totiž zapojil do bojů kurdských jednotek YPG proti Islámskému státu, Turecko však řadí YPG mezi teroristické organizace. Přes tři roky strávil na samotce. Své básně a kresby z tureckého vězení po propuštění doplnil komentářem v rozhovoru s Janou Bednářovou.

Neúplný atlas regenerace se snaží nastínit možné únikové cesty ze souběhu krizí, které doprovázejí konec holocénu a vstup do epochy antropocénu. Celá řada dříve samozřejmých pojmů, hodnot a opor, na něž jsme byli zvyklí se v životě spoléhat, se proměňuje či přímo hroutí. Radikální a akcelerující změny, jichž jsme zároveň původci, svědky, pachateli i oběťmi, přinášejí nové problémy.