(nedokončený úvod)

„Přízrak světa, který by mohl být svobodný“

„[Č]ím více se blíží reálná možnost osvobodit jedince od omezení, která kdysi ospravedlňoval nedostatek a zaostalost, tím větší je potřeba tato omezení udržovat a zefektivňovat, aby se zavedený řád nadvlády nerozpadl. Civilizace se musí chránit před přízrakem světa, který by mohl být svobodný.

[…] Výměnou za zboží, které obohacuje jejich životy […], prodávají jednotlivci nejen svou práci, ale také svůj volný čas. […] Lidé bydlí v bytových aglomeracích – a mají osobní automobily, s nimiž už nemohou uniknout do jiného světa. Mají obrovské lednice napěchované mraženými potravinami. Mají desítky novin a časopisů, které hlásají stejné ideály. Mají nesčetné možnosti volby, nesčetné množství pomůcek, které jsou všechny stejného druhu a které je zaměstnávají a odvádějí jejich pozornost od skutečného problému – jímž je vědomí, že by mohli jak méně pracovat, tak určovat své vlastní potřeby a uspokojení.“

- Herbert Marcuse, Eros a civilizace

Západní ‚protiválečné‘ hnutí se opět (pozn. překl. v roce 2018) probudilo k mobilizaci kvůli událostem v Sýrii, již potřetí od roku 2011. Poprvé se tak stalo, když Obama v roce 2013 zvažoval úder proti vojenské struktuře syrského režimu (ale neudělal to) po chemických útocích na Ghútu, které byly považovány za ‚červenou linii‘. Podruhé v roce 2017, když Donald Trump nařídil úder, který zasáhl prázdnou vojenskou základnu režimu …

„Všechno, co dělám, postrádá smysl, když dům hoří.“ A přece právě když dům hoří, je třeba pokračovat jako vždy, dělat všechno pečlivě a přesně, možná ještě pozorněji – i když si toho nikdo nevšimne. Může se stát, že život zmizí z povrchu zemského, že nezbude žádná památka na to, co bylo uděláno, v dobrém i ve zlém. Ale ty pokračuješ jako předtím, je příliš pozdě na změnu, už není čas.