Cena: 98 Kč
První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců.
Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat.
Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce.
Noam CHOMSKY (1928) Americký lingvista, profesor na Massachusetts Institute of Technology. Proslul tezí o možnosti sestavit univerzální gramatiku vzhledem k tomu, že všechny jazyky mají obdobné struktury, které umožňují jejich používání lidmi. Své lingvistické bádání spojoval s filozofickými úvahami o lidské přirozenosti.Jeho politické názory formovala tradice anarchosyndikalismu a komunismu rad. Byl aktivní v hnutí proti válce ve Vietnamu, výrazně se angažoval také v tématech jako genocida ve Východním Timoru, konflikty na Blízkém východě, globalizace světového obchodu a americká „válka proti terorismu“. Proslul svou analýzou role masmédií, kterou označuje za „výrobu souhlasu“.
Michel FOUCAULT (1926-1984) Francouzský filozof, člen Collège de France. Zabýval se analýzou mocenských vztahů v jednotlivých společenských institucí, zejména ve vztahu k takovým tématům jako je psychiatrie, vězeňství nebo sexualita. Jeho práce se ocitaly na pomezí různých vědních oborů (filozofie, historie, sociologie), na jejichž vývoj měl zpětně značný vliv. Pro své filozofické názory bývá řazen k poststrukturalismu.V mládí byl členem francouzské komunistické strany, z níž vystoupil v padesátých letech a tato zkušenost jej vedla k ostrému antistalinismu. Účastnil se studentského hnutí v roce 1968 v Tunisu a v Paříži, po jistou dobu sympatizoval s maoismem. Podílel se zejména na aktivitách na podporu vězňů a antipsychiatrického hnutí. Podporoval íránskou revoluci proti šáhovi roku 1979, ale také vietnamské uprchlíky a polskou Solidaritu.